Klíčová slova | sebepoškozování – dospívání – prevalence – longitudinální studie

Východiska |  Problémové užívání návykových látek při péči o dítě je sociálněpatologickým jevem, který snižuje kvalitu péče. Problémové užívání návykových látek se ale neodráží jen v kvalitě výchovy, ale rizikovost tohoto chování může být pro dítě fatální, neboť je významným rizikovým faktorem úmrtí dítěte. Cíl | Cílem příspěvku je na základě kvantifikace dat z policejních statistik kriminality páchané na dětech diskutovat validitu těchto dat vztahujících se k syndromu CAN v souvislosti s užíváním návykových látek. Soubor a metody | Výzkumný soubor tvoří data extrahovaná ze statistických přehledů kriminality tzv. Evidenčně statistického systému kriminality (ESSK). Data se vztahují k vybraným trestným činům za rok 2019, kde napadeným objektem (obětí) bylo dítě ve věku od 0 do 5 let. Výsledky | Nejčetněji byl spáchán trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198) a znásilnění (§ 185). Nejčetněji byl spáchán trestný čin na osobě čtyřleté, nejméně na dětech v kojeneckém věku. Páchání trestné činnosti na dětech v kojeneckém věku má nejčastěji fatální následky. Pachatelé trestného činu u všech forem následků byli nejčastěji vlastními rodiči dítěte. Lze důvodně předpokládat, že protiprávní jednání pod vlivem návykových látek vykazují značnou míru latence.