Analýza informačních systémů a  podklady pro revizi výkonů v adiktologických službách byla zpracovaná v rámci projektu „Systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v rámci integrované protidrogové politiky“. Projekt Odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR usiluje o systematizaci a koncepční rozvoj služeb, programů a  dalších nástrojů naplňování protidrogové politiky České republiky a je podporován z Operačního programu Zaměstnanost Evropského sociálního fondu.

Analýza mapuje současné informační systémy používané k vykazování adiktologických služeb. Cílem bylo shromáždit podklady o vykazovaných adiktologických výkonech, které by pokryly celé kompletní spektrum potřeb poskytovatelů adiktologických služeb. Analýza se zabývá typy vykazovaných výkonů a jejich vazbou na jednotlivé resorty – převážně jde o výkony sociální a zdravotní. Autoři analýzy Jan Šalomoun a Alexandra Roubalová vycházejí ve svém rozboru z dat dotazníkového a také terénního šetření.

Analýza rovněž obsahuje návrh podkladů potřebných pro komplexní revizi výkonů v adiktologických službách a následnou tvorbu metodických materiálů, které poslouží při vytváření jednotného a závazného převodníku výkonů mezi jednotlivými resorty.

Současný stav Síť poskytovatelů adiktologických služeb v ČR se skládá ze tří základních celků: preventivní programy, harm reduction programy a léčebné programy společně s programy sociální integrace.

Podle zpráv o realizaci protidrogové politiky v krajích bylo v ČR v r. 2016 celkem 244 specializovaných adiktologických center (tj. programů bez započítání preventivních a terénních programů), z toho 56  nízkoprahových kontaktních center, 71  programů ambulantní léčby, 17 substitučních center, 2 stacionární programy, 23 detoxifikačních jednotek, 26 oddělení lůžkové zdravotní péče, 15 terapeutických komunit, 28 doléčovacích programů (z nich 20 s chráněným bydlením) a 6 domovů se zvláštním režimem pro osoby závislé na návykových látkách. Kromě těchto center hlásily kraje celkem 46 terénních programů .

Dále k lednu roku 2017 evidoval Národní ústav pro vzdělávání již celkem 56 organizací s 90 certifikovanými programy primární prevence. Z celkového počtu 90 certifikovaných programů je 55 programů všeobecné prevence, 25  programů selektivní prevence a 10 programů indikované prevence.

Celá tato síť je financována z různorodých zdrojů, především ale z veřejných prostředků. Na centrální úrovni patří mezi hlavní donátory ministerstva (MPSV, MZ, MŠMT), Úřad vlády – RVKPP, zdravotní pojišťovny, na regionální úrovni jsou to rozpočty krajské a obecní. Systém doplňuje financování z evropských fondů.

Výroční zpráva RVKPP za rok 2015 shrnuje problematiku financování následovně: „Poskytovatelé služeb z řad nestátních organizací provedli v r. 2016 analýzu podmínek dotačních řízení ministerstev a krajů v oblasti protidrogové politiky, která ukázala, že současný vícezdrojový dotační systém financování služeb je  komplikován množstvím nejednotných a často protichůdných pravidel ve všech fázích dotačních řízení. Nastavení dotačních titulů je z celkového pohledu nesystémové a  nekoncepční. Tyto zásadní rozdíly v  dotačních řízeních mají výrazný negativní dopad na poskytovatele služeb i donátory a ohrožují existenci základní sítě služeb.

Tato situace je bohužel zároveň klíčovým negativním faktorem v oblasti návrhu a implementace univerzálního informačního systému pro poskytovatele služeb.

Tři základní potřeby výkaznictví

Výkaznictví poskytovatelů adiktologických služeb určují tři základní potřeby:

1. Potřeby dané zákony a standardy odborné způsobilosti.

2. Potřeby organizace – její vlastní přehledy, hodnocení efektivity a kvality práce, dokumentace práce s klienty atd. Tyto potřeby z velké části vycházejí z potřeb definovaných v prvním bodu.

3. Potřeby pro účely dotačních řízení – tj. potřeby jednotlivých donátorů.

Zatímco proměnné v bodech 1 a 2 jsou z velké části jasně definované a ustálené, a tím pádem i bez větších problémů implementovatelné do konkrétního softwarového řešení, proměnné v třetí části jsou i vzhledem k rozsahu a různorodosti celé sítě tak nesourodé, roztříštěné a mnohačetné, že z velké části znemožňují implementaci jednoho univerzálního softwarového nástroje. Z  tohoto důvodu existují různé informační systémy, které si jednotlivé organizace přizpůsobují svým požadavkům a podmínkám, které se snaží pokrýt všechny tři potřeby dané organizace. Výjimkou jsou adiktologická zařízení, která spadají primárně pod zdravotnická zařízení. Ta pak využívají software zdravotnický.

Cíl analýzy – jednotný informační systém

Analýza informačních systémů a  podklady pro revizi výkonů v adiktologických službách si proto vzala za cíl zmapovat současné informační systémy používané k výkaznictví poskytovatelů adiktologických služeb. Analýza vychází ze dvou zdrojů dat: z dotazníkového šetření a z terénního šetření. Terénní šetření bylo realizováno u organizací, které používají jeden ze čtyř nejvíce používaných informačních systémů.

Analýza byla zpracovávána se záměrem vytvoření jednotného informačního systému, který by byl schopen pokrýt kompletní spektrum vnějších i  vnitřních potřeb poskytovatelů adiktologických služeb. Výkony poskytované v adiktologických službách mají v zásadě dvojí charakter, který se může v  případě některých výkonů prolínat. Zjednodušeně řečeno, rámec, který tyto výkony utvářejí, je složen z  různých rezortních částí, a  to převážně z  části sociální a z části zdravotnické. Podrobněji je tento koncept nastíněn v druhé části analýzy v kapitole Typy adiktologických služeb a jejich vázanost na jednotlivé rezorty.

Materiál proto obsahuje i návrh podkladů pro revizi výkonů v adiktologických službách a srovnání s výkony zdravotními a sociálními. Následná podrobná komparace má za cíl pomoci s již zmiňovanou komplexní revizí adiktologických výkonů a také s následnou tvorbou metodických materiálů, které by měly sloužit pro zhotovení jednotného a závazného převodníku výkonů v rámci jednotlivých rezortů. Následná softwarová algoritmizace těchto převodníků bude implementována do návrhu jednotného informačního systému.