Přístup založený na důkazech ve školní prevenci znamená každodenní boj: případová studie zkušeností v České republice s národními standarty kvality a národním certifikačním systémem

Publikoval redakce v

Miovský, M.

Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha

Text původně vyšel v časopisu Addiciones, přetiskujeme jej v českém překladu s laskavým svolením autora a vydavatele.

Citace | Miovský, M. (2013). An evidence-based approach in school prevention means an everyday fight: a case study of the Czech Republic’s experience with national quality standards and a national certification system. Adicciones 25(3), 203–207. Český překlad: Miovský, M. (2018). Přístup založený na důkazech ve školní prevenci znamená každodenní boj: případová studie zkušeností v České republice s národními standarty kvality a národním certifikačním systémem. Adiktol. prevent. léčeb. praxi, 1(4), 254–259.

Klíčová slova | Školní prevence – Preventivní intervence – Kvalita – Přístup založený na důkazech –
Preventivní politika

Souhrn | Česká republika došla ke konci 15letého období vývoje národního preventivního systému ve školách. Rozvaha nad tímto vývojem může nabídnout zajímavou případovou studii, která ukazuje obecné obtíže, které jsou zahrnuté ve vytváření národní preventivní politiky a implementování principů přístupu založeného na důkazech. Prezentují se výsledky posledních projektů, jako jsou klíčové dokumenty (standardy kvality, učebnice, výkladový slovník, příklady dobré praxe a další) a národní systém hodnocení kvality, který se nazývá certifikační proces, který má praktické dopady na grantový systém Ministerstva školství v České republice. Tento kontext je využit k poukázání toho, jak některé evropské platformy (EUSPR, IREFREA a další) mohou být velmi užitečné v zobecnění této myšlenky v Evropě. Příklady těchto aktivit na národní i mezinárodní úrovni se zdají být slibné a podporují čím dál tím více viditelný trend používání přístupu založeného na důkazech v praxi, čímž se celý obor stává atraktivnějším pro studenty a mladé výzkumníky.

V prosinci 2012 jsem se svými kolegy konečně došel k závěru poměrně důležitého období ve změnách ve školní prevenci v České republice. Bylo to pro mě osobně citlivé téma a donutilo mě to přemýšlet nad tím, co se stalo během posledních 15 let v naší zemi, a to nejen z lokální perspektivy. Jsem si jistý, že tato reflexe má mnoho důsledků pro mezinárodní kontext a může být zajímavým příkladem a možná něčím jako cvičením v drogové politice, ale zejména ve školní prevenci. Bylo to 15 let domněnek a přání a řady chyb a lehce naivních očekávání. Na druhou stranu, bylo to období tvrdé práce a testování našeho vzdělávacího systému a našich vlastních dovedností jakožto výzkumníků a kliniků.
V druhé polovině devadesátých let jsme začali diskuzi o systému školní prevence a byli jsme v kontaktu s institucemi a mezinárodními organizacemi. Hlavní problém spočíval v integritě našeho národního konceptu prevence a iracionálních očekávání, že vládní orgány mají potenciál vytvářet koncept a implementovat základní principy přístupu založeného na důkazech. Naše první chyba a naše pravá startovní čára byl Phare Twinning Project v roce 2000, který jsme dělali společně s Rakouskem v letech 1999–2001. Obvykle nevěřím tomu, že je možné dosáhnout významného zlepšení jedním projektem. Dokonce jsme nedosáhli žádného důležitého zlepšení, ale použili jsme ho k tomu, abychom mohli určit, kde jsme měli obtíže a jaké jsou slabé stránky našeho systému; a co je tedy nutné změnit. V neposlední řadě vznikl vedlejší produkt toho projektu: vytváření reálných kapacit. Když jsme dali naše výsledky vládě skrze Ministerstvo školství, byl jsem velmi skeptický. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by bylo možné vytvořit a vyvinout všechny věci, které jsme měli na vrcholu seznamu našich priorit. A několik prvních let po projektu opravdu odpovídalo tomuto scénáři. Byl zde nulový zájem od rozhodovacích orgánů a nulová podpora pro plánování aktivit. Situace byla v kontrastu s našimi zjištěními: množství terminologie, žádné standarty kvality nebo kontrolní systém, zneužívání grantového systému a nerovnováha v přístupu ke grantům pro neziskové organizace, špatný systém monitorování prevence, špatná národní strategie, nedostatek příkladů dobré praxe a další… Normální situace. Ale během tohoto období něco uzrálo. Do dnešního dne nevím, co přesně to bylo nebo je. Někteří moji kolegové z neziskových organizací si zvládli udržet svou motivaci a během let 2003 a 2004 vytvořili druhou verzi standardů kvality pro látkovou prevenci ve školách. Po několika měsících jsme získali schválení od Ministerstva školství a v roce 2005 se tyto standarty publikovaly oficiálně i pro školy. Skupina vytvářejících členů byla velmi nadšená a během následujících let jsme vytvořili systém pro kontrolu kvality pro poskytovatele a propojili jsme standarty kvality s grantovým systémem Ministerstva školství. V praxi to znamená, že bez certifikátu kvality není možné od ministerstva žádat o peníze na školní prevenci. Nezáleží na tom, že příspěvky ministerstva tvoří méně než 20 % národního rozpočtu pro školní prevenci, a nezáleží na tom, že tento krok měl výraznější dopad na neziskové organizace než na státní instituce. Povedlo se ho zaběhnout a my byli opět nadšení, ačkoli také vytvořil problémy, konfliktů a spoustu nerovností. Ale vytvářel také tlak na systém. A byl to pravděpodobně důležitý důvod, proč jsme se rozhodli pro nejvíc ambiciózní projekt v naší historii.

NÁRODNÍ STANDARDY KVALITY A SYSTÉM CERTIFIKACE KVALITY

Již od začátku (2005) jsme čelili mnoha útokům na tento kontrolní systém kvality, s masivní kritikou, samozřejmě ne od běžných poskytovatelů a leaderů na odborném poli, ale od různých lobby (prevence s vládní podporou je někdy, ve specifických případech, relativně dobrým businessem, samozřejmě) a poskytovatelů, kteří byli v šedé zóně. To znamená poskytovatelů, jako je například golfový klub, fotbalový klub, scientologie a další… Někdy byl nutný dostatečně trpělivý přístup v práci s politiky, někdy to bylo spíše o spolupráci s médii a poskytování informací a zveřejňovaní výzkumných dat. Byli jsme víceméně úspěšní a od roku 2006 obsahoval systém nejen obecné standardy kvality (MŠMT, 2005, 2008), ale také sofistikovaný certifikační systém (Martanová, 2006). Vytvořili jsme systém pro hodnocení odborných kompetencí poskytovatelů školních preventivních programů, který se zaměřoval na formální uznání souladu mezi programem a kritérii kvality a srozumitelnosti, které byly určeny. Tento proces hodnocení má přesné normy a definice a bodovací systém s pravidly pro hodnotitele (Pavlas-Martanová, 2012a, 2012b). Standardy v jejich finální podobě (Pavlas-Martanová et al., 2012) definují základní termíny, cílové skupiny preventivního programu a principy efektivity. V první verzi standardů z roku 2005 (MŠMT, 2005) jsme zdůraznili potřebu pro bližší kontakt s realitou programů, zúžili standardy a vymazali duplikace, zpřehlednili jsme vysvětlení a evaluaci a adresovali jsme nové situace a změněnou legislativu. V poslední revizi z roku 2012 (Pavlas-Martanová et al., 2012) jsme se přesunuli na více univerzální aplikaci standardů na všechny typy rizikového chování.

Jádrem konfliktu nebyla samotná existence nebo obsah národní standardů kvality. Jádrem byl vztah s financováním a podporou od Ministerstva školství. Bez certifikátu kvality nebylo možné se o peníze z tohoto hlavního zdroje přihlásit. Tento systém má mnoho nevýhod a slabin. Na druhou stranu je to symbol. Od roku 2005 máme explicitní definici toho, co je kvalita a co hodnotíme, a od roku 2006 máme i definici toho, jak to hodnotíme. Od této doby zde byla období s tímto unikátním systémem a období, kdy byl tento systém přerušený různými politickými rozhodnutími. Mimochodem, nyní stále procházíme obdobím toho přerušení jako výsledek činnosti bývalého ministra školství. Nicméně došlo k významným změnám. Ředitelé škol jsou čím dál lépe orientovaní. Naši preventisté mají základní materiály a používají je – systém žije nezávisle, a to je jednoznačně důležitým zjištěním.

KLÍČOVÉ DOKUMENTY VYTVÁŘEJÍ CELÝ SYSTÉM

Mnohokrát jsem se pokusil vyřešit základy otázky toho, jak vést preventivní systém na národní úrovni více profesionálně a jak ho propojit s principy založenými na důkazech, nejen v propagačních aktivitách a prázdných slibech, ale v realitě, a pravděpodobně se mi v minulosti nedařilo najít správné řešení. Naše zkušenost byla ve finále prostá. Chyběl nám základní set dokumentů, kterým říkáme klíčové dokumenty. Definujeme tyto dokumenty s vědeckou integritou jako základní terminologický, teoretický, praktický a technický rámec pro školní prevenci. Národní vize potřebuje mít jednotný rámec s jasnou terminologií a definicemi. Tudíž, v roce 2009 jsme se přihlásili a získali EU projekt, který financoval vytvoření národního systému pro prevenci, od edukačních standardů až k příkladům dobré praxe.

Začali jsme se dvěma základními publikacemi: základní teoretická učebnice a český výkladový slovník terminologie (viz Gabrhelík & Miovský, 2012). Shrnuli jsme základní vědomosti z oblasti preventivní vědy v obou těchto monografiích, včetně vytvoření výkladového slovníku s 28 termíny. V druhém kole bylo důležité definovat základní vědomosti, schopnosti a kompetence preventivních odborníků. Jinak řečeno, snažili jsme se definovat základní požadavky na pracovníky v prevenci v naší zemi a pro tento účel jsme použili systém/koncept EU pro získané dovednosti, což je praktické a dává nám dostatek prostoru pro kreativitu. Náš model je postaven na tomto jednoduchém principu (Charvát, Jurystová & Miovský, 2012) a dává nám příležitost diskutovat základní kompetence pro pracovníky v prevenci bez ohledu na jejich původní vzdělání (pedagogika, psychologie, veřejné zdravotnictví, mentální zdraví a další…). Set dokumentů zabývající se standardy kvality a procesem certifikace byl již zmíněn výše. Poslední skupina dokumentů se zabývá praktickými aspekty každodenní preventivní práce. Vytvořili jsme obecnou strukturu preventivních aktivit pro základní školy v České republice. Nazýváme to Minimální preventivní program nebo obecný rámec pro preventivní aktivity v kontextu základních škol (Miovsky, Skacelova, Cablova, Vesela, & Zapletalova, 2012). Poslední, ale ne nejméně důležitý, dokument má velmi zajímavou roli – příklady dobré praxe (Siruckova, Skacelova & Miovsky, 2012). Bylo velmi důležité mít dostatek reálných a praktických příkladů a dostatek důkazů a odborných preventivních aktivit v naší republice (viz Nevoralová, Pavlovská & Stastná, 2012). Byl to také důležitý symbol. Nebyl by problém přeložit mnoho zajímavých příkladů a preventivních nástrojů a preventivních metod z mezinárodních časopisů nebo od prestižních vydavatelů. Ale tohle má jinou hodnotu a jiný praktický dopad na naše přemýšlení a reflexi toho, co jsme doposud dokázali. Rozhodnutí sesbírat praktické příklady přímo z oboru bylo založeno na jednoduchém očekávání – má to větší motivační potenciál a dopad na odborníky v oboru kvůli symbolickému původu.

Nebylo jednoduché všechny tyto dokumenty během tří let vytvořit v týmu více než 70 lidí (částečné úvazky), ale byla to přímá cesta a stále probíhající a opravdu obtížná implementace těchto dokumentů je dostatečným důkazem, že to stálo za to. Investování 15 let práce dnes dává smysl.

CESTA NENÍ VŽDY JASNÁ A MNOHO ZEMÍ MÁ MNOHO ZKUŠENOSTÍ, ALE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JSOU PRAVIDLA A PRINCIPY

Důvodem, proč jsem se krátce vrátil ke svému příběhu s Českem, byla má návštěva na posledních dvou každoročních konferencích EUSPR (Evropská společnost pro výzkum v prevenci). Druhá mezinárodní konference EUSPR „Synergie prevence a podpory zdraví: individuální, komunitní a environmentální přístupy“ se konala v Lisabonu v prosinci 2011 a třetí mezinárodní konference EUSPR „Společné protektivní a rizikové faktory a prevence mnohonásobného rizikového chování“ v Krakově v prosinci 2012. Obě konference byly velmi zajímavé z perspektivy jejich otevřenosti – otevřenosti v diskuzi a komentářích a ve vysoké kvalitě kritiky. Byl to čerstvý vítr do naší společné diskuze a výzkumu v prevenci a byla to skvělá příležitost otestovat naši společnost. Samozřejmě bez aktivit, které všemu předcházely, jako například IREFREA (založena v roce 1988, viz www.irefrea.org), je těžké si tak rychlý vývoj a skvělý feedback představit. Něco se od té doby změnilo, jak v naší širší profesní společnosti, tak v našem institucionálním kontextu. Více bych mohl mluvit o politicky zaměřených rozhodnutích, a to dokonce i nyní (mimo jiné v některých finančních programech), nynější posun je pozitivních signálem. Mohli bychom použít parafrázi instrukcí z londýnského metra pro nynější situaci v preventivním výzkumu: „Pozor na prázdný prostor (mind the gap) mezi vědou a děláním rozhodnutí“. Věřím, že všichni vědí o těchto problémech v národním kontextu a že nejsou žádnou výjimkou na mezinárodní úrovni. Pamatuji si meeting s Pompidou group v Praze v dubnu 2010, kde někteří delegáti prezentovali některé kampaně z některých zemí jako „velmi efektivní“ (a ano, samozřejmě s obrovskými rozpočty). Poté, co jsme se ptali po důkazech a výsledcích evaluací těchto programů, jsme dostali odpověď „Je to dobré, skvělá kvalita, a efektivní, protože oni si myslí a věří…“ Je dobře, že máme odborný orgán a platformu pro otevřenou diskuzi, kde je prostor a podpůrná atmosféra pro růst a kultivaci našeho pohledu na věc a našich názorů a argumentů, kde můžeme sdílet důkazy a získat kritickou zpětnou vazbu a hodnocení. Je to skvělá příležitost pro studenty a mladé vědce a zvyšuje šance vytvořit další komunikační platformy a pracovní skupiny s větší šancí a větším potenciálem pro vytváření mezinárodních skupin a týmů mezi orgány na mezinárodní úrovni pro nový výzkum a vývoj projektů. Spolupráce mezi orgány, jako je EUSPR nebo IREFREA a institucemi na národní úrovni, jako jsou univerzity, neziskové organizace a další, je zásadní. Přináší to nové výzvy pro různé evropské univerzity a pro naše studenty magisterských a PhD. oborů. Vidím v procesu paralely s ISAJE (International Asscoation of Addiction Journal Editors), kde jsme před dvěma lety začali diskuzi o intenzivní spolupráci s odbornými mezinárodními orgány a evropskými univerzitami. Tento rok zkoušíme první produkt – letní školu pro magisterské a PhD. studenty, která je bude vzdělávat v publikačních dovednostech. Tyto aktivity dělají náš obor více atraktivní pro více studentů a mladých vědců a mohou zlepšit situaci v preventivním výzkumu i praxi.
Myslím, že všechny tyto příklady jsou dobrým důkazem zlepšení aktuální situace nejen ve školní prevenci, ale v prevenci obecně. EDDRA systém byl vytvořen a vyvinut EMCDDA a je k dispozici několik let. Je to náš společný katalog příkladů dobré praxe, které můžeme sdílet a ze kterých se můžeme inspirovat. Je dobré vědět, že naše problémy jsou podobné, všichni se musíme vypořádávat s těžkými situacemi v našich zemích a měli bychom si uchovat naši víru proti populistickým hlasům, které jsou často docela hlasité. Všechny příklady, které jsem použil z České republiky, byly výsledkem série frustrujících situací a těžké práce. Zjistili jsme, že naše vnitřní odborná diskuze je jenom jednou částí problémů. Další částí jsou média, politici, učitelé, rodiče a širší veřejnost… Tolik cílových skupin pro vyjednávání a diskuzi pro tak malou skupinu odborníků! Jak je zmíněno výše, inspirace a sdílení našich zkušeností je pro mě osobně jedním z největších obohacení. Na národní úrovni je spousta užitečných a kreativních příkladů jako například platforma vytvořená ve Španělsku v rámci iniciace vedoucí národní odborné asociace, která se jmenuje Socidrogaalcogol. Je důležité vyzvednout, jak je pro nás důležité vědět o národních evropských projektech, jelikož nám to může pomoci vytvořit naše vlastní strategie. Například, před několika lety (a to historie našeho českého odborného časopisu Adiktologie není dlouhá) jsme byli konfrontování s podivnou situací v naší redakční radě. Obdrželi jsme dva přehledové články o prevenci v noční zábavě a intervencích v klubech a open air festivalech a harm reduction programech. Oba tyto články měly velmi pozitivní výsledky a dvojí peer hodnocení a hodnotitelé vyzdvihovali nejen jejich kvalitu, ale také fakt, že by to bylo poprvé, co bychom měli článek o takové citlivé a důležité oblasti užívání drog a odborné pomoci a práci v našem časopisu. V této situaci jeden z mých velmi zkušených a vlivných kolegů vyjádřil svůj názor, že tento typ není vhodný k publikaci, a byl zásadně proti. Publikovali jsme oba články – a samozřejmě jsme přijali všechny následky. Toto bylo možné, protože ostatní evropské skupiny se tomuto tématu věnovaly již roky (Calafat, 2010; Calafat, Duch, Juan & Leckenby, 2012). Vybral jsem si tento příklad, abych mohl ilustrovat, jak je důležité mít možnost srovnávní a inspirace, a také jak je důležité mít odvahu udělat některá rozhodnutí, věnovat se důležitým věcem a následovat přístup, který je založen na důkazech, ne na politických strategiích, ale na každodenní práci v našich službách, časopisech a výzkumu. Chci poděkovat kolegům z časopisu Adicciones za možnost vyjádřit svůj názor a doufám, že spolupráce mezi našimi časopisy na platformě, jako je ISAJE, nebo mezi našimi týmy a institucemi na platformě jako EUSPR nebo vyměňování zkušeností v systému jako EDDRA je budoucnost. Možná je trochu optimistická, ale přináší nám naději v boji proti stereotypům, magickému myšlení nebo simplicistickým populistickým rozhodnutím a názorům.


LITERATURA / REFERENCES

Calafat, A. (2010). Life style and drugs. Strasbourg: Council of Europe.
Calafat, A., Duch, M., Juan, M., & Leckenby, N. (2012). Health and Safety European Standards for nightlife venues. Adicciones, 24, 355–364.
Gabrhelik, R., & Miovsky, M. (2012). Basic texts for the further development of prevention created as part of the VYNSPI Project: Textbook, Dictionary, and Examples of Good Practice [Zakladní texty pro dalsi rozvoj prevence vznikle v projektu VYNSPI: ucebnice, slovnik, priklady dobre praxe]. Adiktologie, 12, 232–243.
Charvat, M., Jurystova, L., & Miovsky, M. (2012). Four-level model of qualifications for the practitioners of the primary prevention of risk behaviour in the school system [Ctyrurovnovy model kvalifikacnich stupnu pro pracovniky v primárni prevenci rizikového chovani ve skolstvi]. Adiktologie, 12, 190–211.
Martanova, V. (2006). Certification of the Programmes of the Primary Prevention of Substance Use. [Certifikace programu primarni prevence uzivani navykovych latek]. Adiktologie, 6, 514–519.
Miovsky, M., Skacelova, L., Cablova, L., Vesela, M., & Zapletalova, J. (2012). School-based prevention of risk behaviour: proposed structure, scope, and content of the Basic Preventive Programme [Navrh struktury, rozsahu a obsahu Minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy]. Adiktologie, 12, 212–231.
MSMT (2005, 2008). Standards of Professional Qualifications of the Providers of Programmes of Primary Prevention of Substance Use. [Standardy odborné zpusobilosti poskytovatelu programu primarni prevence uzivani navykovych latek]. Praha: MŠMT.
Nevoralova, M., Pavlovska, A., & Stastna, L. (2012). Evaluation of the school-based primary prevention of risk behaviour in the Czech Republic [Evaluace aktivit skolní primarni prevence rizikového chovani v Ceské republice]. Adiktologie, 12, 244–255.
Pavlas Martanová, V. (2012a). Development of the Standards and the certification process in primary prevention – an evaluation study [Vyvoj Standardu a procesu certifikace v primarni prevenci – evaluacni studie]. Adiktologie, 12, 174–188.
Pavlas Martanova, V. (2012b). Certification Rules and On-Site Inspection Guidelines for the Process of Certification According to the Professional Competency Standards of the Providers of Programmes of the Primary Prevention of Risk Behaviour. [Certifikcni rad a metodika mistniho setreni pro proces certifikace dle Standardu odborne zpusobilosti poskytovatelu programu skolske primarní prevence rizikoveho chovaní]. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.
Pavlas Martanova, V., Behounkova, L., Exnerova, M., Charvat, M., Jurystova, L., Kaufova, T…. Stastna, L. (2012b). Standards of Professional Competency of the Providers of Programmes of the Primary Prevention of Risk Behaviour. [Standardy odborne zpusobilosti poskytovatelu programu skolske primarni prevence rizikoveho chovani]. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.
Siruckova, M., Miovsky, M., Skacelova, L. (2012). School-based Prevention of Risk Behaviour: examples of good practice. [Priklady dobre praxe programu skolske prevence rizikoveho chovani]. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.
Miovský, M. (2013). An evidence-based approach in school prevention means an everyday fight: a case study of the Czech Republic’s experience with national quality standards and a national certification system. Adicciones 25(3), 203–207.